2004 - Dokážeš to - Vyšlápneme si

Vyšlápneme si - pojďte s námi!

Pojďte s námi z Liberce do Ochozu u Brna!

Pomůžete nám zdolat celkem 325 km, které nás čekají na trasách ojedinělého dálkového pochodu?
Ženy z organizací Arcus SOP Liberec a Mamma HELP se rozhodly dojít do místa celostátního setkání žen s rakovinou prsu pěšky a dokázat tak ostatním, že i s tímto zdravotním handicapem lze žít naplno. K tomuto náročnému sportovnímu výkonu budou potřebovat také Vaše povzbuzení. Budeme rády, když se připojíte, třeba na jeden den, a vyšlápnete si s námi!

Startujeme na Ještědu ve čtvrtek 13. května 2004 v 8.00 ráno!
Do cíle v Ochozu u Brna dorazíme v sobotu 29. května v odpoledních hodinách. Pomyslnou horu Sonnblick tak pokoříme více jak stokrát!
Zdolejte spolu s námi aspoň jednu trasu - pomůžete nám, abychom to dokázaly!
Denní trasy měří od 13 do 37 kilometrů. Ženy z Liberce dorazí do Prahy v neděli 16. května, pražské mammahelpky převezmou štafetu a startují v pondělí 17. května z Říčan u Prahy, po týdnu se v Humpolci vystřídají s poslední skupinou, která dojde až do Ochozu.
Účastnice - dálkoplazky
Arcus SOP Liberec
Alena Černá, Helena Šašková, Blažena Vávrová (doprovodný řidič Václav Vávra)
Mamma HELP Praha
Alena Čelechovská, Helena Dvořáková, Marta Hynková, Hana Jírovcová, Hana Poláková, Iva Rašková
1. etapa
Start: Ještěd, 13. května 2004 v 8.00 hod
Cíl: Praha - Prosek, 16. května ve večerních hodinách
2. etapa
Start: Říčany u Prahy, 17. května v 9.00 hod
Cíl: Humpolec, 21. května ve večerních hodinách
3. etapa
Start: Humpolec 24. 5. v 9.00 hod
Cíl: Ochoz u Brna, 29. května v odpoledních hodinách

Alice Nellis, česká režisérka, v jejíchž filmech mnohým z nás ženské hrdinky mluví přímo z duše, si s námi vyšlápne také! A navíc nám vzkazuje:
"Jako malá jsem toužila být hrdinou. Mým idolem byl Fanfán Tulipán s obrovskou jizvou na tváři. Přišlo mi, že právě ta jizva je důkazem jeho hrdinství. Díky ní bylo jasné, že musel vydržet hroznou bolest a jizva byla symbolem jeho síly a statečnosti, se kterou touto zkouškou prošel. Když jsem si pak při divoké jízde na koloběžce rozsekla tvář, můj otec nechápal, proč se cestou na pohotovost místo pláče potutelně usmívám. Říkala jsem si: "Konečně je to tu! Konečně budu také hrdina!" Ale mé hrdinství trvalo jen do chvíle, kdy doktor otce uklidnil, že rána není hluboká a žádnou jizvu na tváři mít nebudu. Usedavě jsem se rozplakala. Otec, udivený mým nelogickým chováním, se mě začal vyptávat, proč pláču teď, když jsem se až do té chvíle chovala tak statečně. Odpověděla jsem, že když ani nebudu mít jizvu, co z toho mám, že mě to tak hrozně bolelo. Řekl, že to byla výborná příležitost zjistit, že to vydržím a že můžu být na sebe hrdá. Namítla jsem, že bez jizvy nikdo mé hrdinství nepozná. Otec se rozesmál a pak prohlásil, že se nemusím bát, protože když je člověk hrdina, tak to ti kolem poznají i bez jizev. Že prý když se člověk stane hrdinou, pozná se to podle toho, že se od té chvíle jako hrdina chová."
"A měl pravdu. Když vidím, s jakou statečností a odvahou se některé ženy dokáží postavit zkoušce tak velké, jako je rakovina prsu, je mi jasné, že jejich hrdinství je něco, co jim zůstane navždycky a co z nich už navždycky budou cítit i ostatní. A žádné fanfánovské jizdy k tomu nejsou třeba. Tyto ženy jsou jiné, protože o sobě ví, že když je to potřeba, dokáží cokoliv. Cokoliv, co je možné i nemožné. Cokoliv… Prostě se jednou staly hrdinkami a budou jimi od té chvíle navždy. A věřte mi, že to dává naději nejen jim samotným, ale i všem kolem."

 

#aliancezen

Naposledy změněno úterý, 08 červenec 2014 13:42

  • Twitter
  • Twitter
  • YouTube
  • Aliance žen na fotogalerii Rajče