Bylo mi 32 let a měla jsem čtyřleté a čerstvě dvouleté dítě, které jsem nedávno přestala kojit. V prsu se mi objevilo něco neobvyklého a myslela jsem, že se jen „zbláznila“ mléčná žláza. Objevoval se i výtok z bradavky – nový útvar byl právě v místě, kde se mi během kojení dříve často ucpávala mléčná žláza. Navštívila jsem gynekologa s přesvědčením, že potřebuji antibiotika, abych předešla zánětu. Podle lékaře to na zánět příliš nevypadalo, i když tuto možnost úplně nevyloučil. Okamžitě mě poslal na vyšetření do zlínské nemocnice. Termín jsem nedostala za dva týdny ani za týden, ale už na druhý den ráno. Tehdy mi to přišlo normální. Až později jsem zjistila, že do nemocnice osobně volal a prosil o co nejrychlejší vyšetření. V prsu jsem totiž měla 9 cm velký agresivní nádor. To, že jsem vážně nemocná a že mohu i zemřít, mi naplno došlo asi až po několika měsících. Podstoupila jsem klasickou léčbu – chemoterapii, operaci, biologickou léčbu i radioterapii.
Po pěti letech se rakovina vrátila. Tentokrát jsem přišla o obě prsa, při první diagnóze mi odstraňovali jen část. Nejtěžší bylo vědomí, co mě čeká – podle zkušeností z první léčby jsem přesně věděla, že mi bude zle, že přijdu o vlasy, že mě bude bolet celé tělo a že některé dny nebudu schopná vstát z postele.
Většinu času si říkám, že mi prsa nechybí. Ale občas přijde chvíle, kdy si uvědomím rozdíl – třeba na plese, v divadle nebo u vody. V takových momentech mě někdy napadne, jestli by nestálo za to nechat si je znovu udělat, třeba jen malá.
Nemoc mi ukázala, že život je křehký a konečný. A že je důležité užívat si každý hezký den.
Fotografii Zuzany a její příběh můžete vidět díky projektu Fashion Event Dotek s názvem Prevence Dotekem. Vznikl ve spolupráci s Aliance žen s rakovinou prsu, o.p.s. a pacientské organizace ONKO Zlín. Cesta čtyř žen, do jejichž života vstoupila rakovina bude představena prostřednictvím fotografií na výstavní paneláži, která je před Fakultou multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vystavena během růžového měsíce října. Výstavní plocha je věnována všem ženám, jejich rodinám a blízkým, kteří si prošli tímto vážným onemocněním. Také zdůrazňuje, že samovyšetření a prevence rakoviny jsou důležité u žen v každém období jejich života.
Foto: Elizaveta Marchkova