Bylo mi 26 let, čekala jsem třetí dítě a byla jsem asi v sedmém měsíci těhotenství. Při náhodném pohybu jsem si v prsu něco nahmatala. Šla jsem ke gynekoložce, která myslela, že to souvisí s mým těhotenstvím, ale pro jistotu mne poslala do mamární poradny. Ve vysokém stupni těhotenství mi udělali biopsii. Výsledek byl špatný, řekli mi, že mám rakovinu. Léčbu jsem nastoupila po několika týdnech po porodu. Synka jsem nemohla kojit, musela jsem podstoupit zástavu laktace a pak odstranění nádoru operací. Následně jsem prošla chemoterapií a ozařováním. Měla jsem oporu rodičů, tchýně, švagrové a hlavně manžela, který se staral o čtyřletého syna, dvouletou dceru a jedno čerstvě narozené miminko. Jsem křesťanka, a tak mne tehdy posilovalo vědomí, že se za mne lidé modlili. Ještě dnes slýchávám od pamětníků, že se začátkem 90. let modlili za mladou maminku. Tou maminkou jsem byla já.
Pět let po léčbě jsem náhodou nahlédla do své lékařské dokumentace, kde jsem si přečetla, že na začátku léčby hodnotili lékaři prognózu mého vyléčení jako špatnou. Hodně mne to sebralo, ale po čase jsem se zase vzpamatovala a žila svůj život naplno. Po dvanácti letech jsem dokonce, neplánovaně, otěhotněla a porodila čtvrté děťátko. A v „nemocném prsu“ se kupodivu tvořilo i mléko.
Po 24 letech se rakovina vrátila do stejného prsu. Ani chvíli jsem neváhala, když lékaři navrhli odstranění prsu. Díky tomu, že by nádor nereagoval ani na chemoterapii, ani na ozařování, dostávala jsem po dobu deseti let hormonální léčbu.
Minulý rok jsem se odhodlala k radikálnímu kroku. Od operace jsem žila jsem s jedním prsem. Přinášelo mi to praktické i zdravotní problémy. A tak jsem podstoupila mastektomii.
Když rakovinou prsu onemocněla moje dcera Sára, cítila jsem úplně něco jiného, než když jsem si diagnózu vyslechla já. O sebe jsem se bála tak normálně. O Sáru jsem měla ohromný ochromující strach. Naštěstí lékařka, ke které obě chodíme, byla optimistická a říkala, že by to mělo dopadnout dobře.
Před několika lety jsem se zapojila do práce pacientské organizace ONKO Zlín, která poskytuje podporu lidem s onkologickou diagnózou. Jsem ráda, že se Sára „pomaminčila“, vstoupila k nám a obě teď tak můžeme dělat to, co máme rády – pomáhat lidem.
Fotografii Kaji a její příběh můžete vidět díky projektu Fashion Event Dotek s názvem Prevence Dotekem. Vznikl ve spolupráci s Aliancí žen s rakovinou prsu, o.p.s. a pacientské organizace ONKO Zlín . Cesta čtyř žen, do jejichž života vstoupila rakovina bude představena prostřednictvím fotografií na výstavní paneláži, která je před Fakultou multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vystavena během růžového měsíce října. Výstavní plocha je věnována všem ženám, jejich rodinám a blízkým, kteří si prošli tímto vážným onemocněním. Také zdůrazňuje, že samovyšetření a prevence rakoviny jsou důležité u žen v každém období jejich života.
Foto: Elizaveta Marchkova
